Kdysi mi jeden zákazník vyprávěl, že si domů pořídil nádhernou roselu, jenže byl zklamaný z toho, že se s ním vůbec nechce mazlit. Neudělal nic špatně, jen si vybral druh, který má zkrátka jinou povahu. Když si totiž domů přinesete papouška, který je spíš pozorovatel než kontaktní parťák, čeká vás při ochočování mnohem více práce, trpělivosti a někdy bohužel i zklamání. Naopak u jiných druhů jde budování vztahu mnohem přirozeněji. Právě proto je podle mě správný výběr papouška úplný základ. Pojďme se tedy podívat na druhy, které jsou na ochočení nejvděčnější a se kterými jde navazování kontaktu i učení triků výrazně snáz.
Na začátek je ale dobré zmínit ještě jednu věc. Na ochočení jsou obecně nejvděčnější menší až střední papoušci, hlavně pokud jsou mladí a zvyklí na lidský kontakt už od chovatele. Dospělý voliérový papoušek, který člověka dosud vnímal jen jako toho, kdo nosí krmení, se bude ochočovat výrazně hůř než mládě, které je na ruce zvyklé od malička.
Zajímá vás, jak velkou roli hraje inteligence při ochočování a učení nových věcí? V článku “Jaký pták je nejchytřejší?” se dozvíte, jak různé druhy ptáků svou chytrost projevují a proč je právě schopnost učení při soužití s člověkem tak důležitá.
Nejlepší papoušci na ochočení
Korela chocholatá
Korelu bych bez váhání doporučil skoro každému, kdo s papoušky začíná. Je to totiž velmi přátelský a dobře čitelný pták. Většina korel je navíc přirozeně zvídavá, ale ne přehnaně dominantní. Podle mě je obrovskou výhodou i to, že své emoce dávají krásně najevo. Poznáte, kdy mají strach, kdy si chtějí hrát nebo kdy chtějí mít klid. Díky tomu se s nimi pracuje poměrně snadno a ochočení bývá při správném přístupu otázkou týdnů.
Pokud o korele uvažujete a chcete se o jejím chovu dozvědět více informací, doporučuji si přečíst i samostatný článek o chovu korel, kde najdete praktické tipy ke kleci, krmení i každodenní péči.
Andulka
Andulky bývají často neprávem považované za obyčejnější ptáky, ale podle mě patří mezi nejšikovnější druhy, co se týče ochočení i učení nových kousků. Jsou totiž velmi bystré, hravé, zvídavé, vnímavé a rychle si vytvářejí vztah ke svému chovateli. Když k nim přistupujete v klidu a bez nátlaku, dokážou být velmi kontaktní a ochotně spolupracují.
Zajímá vás, co všechno obnáší chov andulek v domácích podmínkách? V tomto článku o chovu andulek najdete přehled všech praktických informací, nějaké zajímavosti i tipy a triky.
Papoušek zelenolící
Tohle jsou malí papoušci s obrovskou osobností. Jsou hraví, zvídaví a často až překvapivě mazliví. Jsou rádi v centru dění a mají potřebu být se svým oblíbeným člověkem v neustálém kontaktu. Papoušci zelenolící jsou ale zároveň temperamentnější než korely nebo andulky, takže vyžadují víc pozornosti. Ale když se jim budete dostatečně věnovat, dokážou být velmi přítulní, ochotně spolupracují a učení nových triků je vyloženě baví. Podle mě jsou tedy skvělí pro aktivnější chovatele, kteří s papouškem chtějí trávit spoustu času a budou ho brát jako plnohodnotného parťáka.
Senegalský papoušek
Senegalský papoušek je velmi chytrý a vnímavý druh a je pro něj typické to, že si vybere svého jednoho člověka, ke kterému má největší důvěru. Když mu pak dáte jasné hranice, budete s ním v kontaktu pravidelně a půjdete na něj s klidným přístupem, bude velmi loajální, kontaktní a dobře se s ním bude pracovat. Podle mých zkušeností se hodí pro chovatele, kteří chtějí opravdu inteligentního papouška s výraznější osobností a jsou připraveni budovat vztah postupně a s respektem.
Druhy, které jsou na ochočení náročnější
Abyste měli o druzích co největší přehled, je fér zmínit i takové papoušky, u kterých bývá ochočení složitější a ne vždy vede k představě mazlivého parťáka.
Typickým příkladem jsou rosely. Jsou nádherné a klidné, ale většinou si drží odstup a lidský kontakt berou spíš jako tolerovanou součást soužití než něco, co by samy aktivně vyhledávaly.
Podobně jsou na tom i alexandři. Jsou velmi chytří a učenliví, zároveň ale citliví na zacházení i změny v okolí. Potřebují jasné vedení a konzistentní přístup, jinak mohou reagovat nejistě nebo mohou být agresivní.
Do této skupiny bych zařadil i amazoňany. Jsou výrazní, inteligentní a umí být s člověkem v dobrém kontaktu, zároveň jsou ale sebevědomí a často zkouší hranice. Bez jasného režimu a důsledného vedení mohou působit dominantně a jejich chování pak bývá pro méně zkušené chovatele náročné.
U velkých kakaduů a arů pak nejde ani tak o schopnost ochočení, ale spíš o realitu náročné každodenní péče. Jejich nároky na pozornost, prostor a mentální zaměstnání jsou velmi vysoké a bez odpovídajících podmínek nebývá soužití vůbec jednoduché. Podle mého názoru jsou tyto druhy vhodné hlavně pro zkušené chovatele, kteří přesně vědí, co takový papoušek obnáší a dokážou mu přizpůsobit velkou část svého života.
Tipy na ochočení papouška
Ať už si vyberete kterýkoliv z vhodnějších druhů, vždycky platí, že ochočení je hlavně o trpělivosti, klidu a respektu ke konkrétnímu opeřenci. Cílem není papouška zlomit, ale vybudovat důvěru tak, aby se ve vaší přítomnosti cítil bezpečně, sám vyhledával kontakt a postupně zvládal základní spolupráci, například nástup na ruku.
- První dny berte hlavně jako období seznamování. Umístěte klec na místo, kde se běžně pohybujete, ale zároveň tam není neustálý hluk a ruch. Několikrát denně k papouškovi přijďte, mluvte na něj klidným hlasem a při výměně vody nebo krmiva dělejte pomalé, předvídatelné pohyby. Nesnažte se ho hned chytat ani hladit. Pokud vás zajímá, jak prostředí v kleci upravit tak, aby ji papoušek vnímal jako bezpečné místo, přečtěte si článek “Aby klec nebyla vězením, jak zajistit, aby se nový papoušek nebál?”.
- Jakmile je papoušek ve vaší blízkosti uvolněnější, můžete začít s pamlsky. Nejprve je nabízejte z ruky v kleci nebo těsně u otevřených dvířek. Netlačte na něj a klidně ruku po chvíli zase stáhněte. Smyslem je, aby si ruku spojil s něčím příjemným a sám se rozhodl přijít blíž.
- Velmi se mi osvědčuje i jednoduchý trénink založený na spolupráci, například tzv. target trénink. Stačí obyčejná špejle nebo tužka a když se jí papoušek dotkne zobákem, hned přijde odměna. Díky tomu se učí, že může aktivně komunikovat a že interakce s vámi probíhá bez nátlaku. Tato metoda pak výrazně usnadní i pozdější učení nástupu na ruku.
- Samotný nástup na prst nebo ruku zkoušejte až ve chvíli, kdy se papoušek ruky viditelně nebojí. Pokud váhá, klidně použijte nejdřív krátké bidýlko jako mezikrok. Přiložte ho jemně k bříšku nad nohy, používejte stále stejný pokyn a po nástupu hned odměňte. Vše by mělo probíhat v klidu a bez spěchu.
Pokud by během učení došlo ke kousnutí, nereagujte prudce. Nekřičte, necukejte rukou a papouška netrestejte. Většinou jde jen o signál nejistoty nebo o to, že postupujete příliš rychle.
Jakmile se papoušek přestane bát a bude vám důvěřovat, otevírá se prostor i pro další společné aktivity a učení nových kousků. Můžete si začít užívat třeba společné koupání, které je pro mnoho papoušků oblíbeným rituálem. U větších papoušků pak někteří chovatelé postupně míří i k volnému létání venku, které při správné přípravě dokáže být nádherným zážitkem pro ptáka i jeho chovatele. Tak co, troufnete si?
V případě, že si svého prvního papouška teprve plánujete pořídit, pečlivě prozkoumejte, kdy je potřeba ptáky kroužkovat a na jaké věci dát pozor, protože by jim v kleci nebo voliéře mohly ublížit. No a následně se můžete věnovat i odchovu ptáčat. Pokud máte doma holubník, nemyslím tím chaos, ale ten opravdový dřevěný holubník, přečtěte si článek i o chovu holubů, třeba vás k tomuto koníčku nalákám. Spoustu užitečných informací najdete i v obecném článku o ptácích.
Mohlo by vás také zajímat:
- Kdy přestěhovat ptactvo do venkovní voliéry
- Jak vybrat vhodnou klec pro malé papoušky
- Harmonické soužití ve voliéře
- Jak na cestování s papouškem?
A pokud máte ohledně výběru papoušků nebo vybavení nějaké dotazy, neváhejte mi napsat na e-mail info@proptaky.cz nebo na Facebook Proptáky.cz. Rád vám poradím.