Skoro každý, kdo si pořizuje svého prvního papouška, sáhne po andulce nebo korele. A ono se vlastně není čemu divit. Seženete je prakticky v každém zverimexu, jsou nenáročné na chov, menšího vzrůstu a jsou zkrátka osvědčené. Jenže podle mě je trochu škoda, že v jejich stínu zůstává jeden druh, který si rozhodně zaslouží víc pozornosti. Mám na mysli kakariki rudočelého. Pokud o něm slyšíte poprvé, určitě čtěte dál. Věřím, že vás tenhle drobný, ale neuvěřitelně energický papoušek velmi mile překvapí a možná si ho nakonec vyberete právě místo tradičnější andulky nebo korely.
Kakariki rudočelý pochází z Nového Zélandu, stejně jako známý nestor kea (ten ale na rozdíl od kakariki není do začátečnického chovu vůbec vhodný). Dnes už se kakariki ve volné přírodě nevyskytují plošně, narazíte na ně na menších ostrovech, kde mají klidnější podmínky.
Tyto papoušky spolehlivě poznáte. Jejich typickým znakem je červené čelo, přičemž červené zbarvení zasahuje i přes oko. Tělo mají nejčastěji zelené s modrými okraji křídel, ale můžete narazit i na žluté jedince nebo další vyšlechtěné barevné mutace, ty ale nejsou tak časté jako právě zelené zbarvení. Samci jsou zpravidla o něco větší a mívají výraznější červené skvrny, ale podle mého názoru je nejspolehlivějším vodítkem právě velikost a celková robustnější stavba těla.
Co od kakariki rudočelých čekat?
Pokud hledáte klidného, spíše rozvážného papouška, kakariki tato kritéria bohužel splňovat nebude. Je to totiž neuvěřitelně aktivní druh. Zatímco andulka nebo korela si po divočejší chvilce ráda odpočine, kakariki má energie na rozdávání prakticky pořád. Neustále něco zkoumá, přelézá, skáče, hrabe nebo si hraje. Proto je potřeba počítat s tím, že bude vyžadovat více vaší pozornosti. Případně je dobré chovat rovnou pár nebo menší skupinku, ve které se dokážou zabavit i ptáci spolu, což je velmi důležité pro jejich psychickou pohodu.
Na druhou stranu bývá tišší než mnoho jiných papoušků. Jeho projevy se někdy přirovnávají k jemnému mečení, což je u ptáků poměrně netypické. Pokud tedy máte citlivější sousedy a bojíte se, ať je neobtěžuje neustálý zpěv a pískání, můžete i nadále o kakariki uvažovat.
Další druhy, které jsou vhodné právě na chov v menších prostorech, najdete v článku “7 papoušků, kteří jsou vhodní i do bytu”.
Je možné kakariki chovat společně s jinými druhy?
Ano! Tohoto papouška můžete chovat i společně s jinými druhy, například se zmíněnými andulkami nebo korelami, nebo také neofémami či papouškem nádherným. Pokud už doma některý z těchto druhů máte a přemýšlíte, že byste rozšířili chov, kakariki může být zajímavým zpestřením. Samozřejmě vždy doporučuji sledovat chování konkrétních jedinců a mít pro ně připravený dostatek prostoru, aby mezi nimi nedocházelo ke střetům.
Více o harmonickém soužití ve voliéře se dočtete v mém článku o společném chovu různých druhů malých papoušků.
Proč kakariki tráví tolik času na zemi?
Tohle je možná jedna z věcí, která by vás jako chovatele mohla překvapit. Kakariki rudočelý ve volné přírodě totiž velmi často vyhledává potravu na zemi. Hrabe podobně jako slepice, hledá semena, hmyzí larvy nebo různé drobné pochoutky. A právě tohle chování je v něm hluboce zakořeněné, takže se neděste toho, že i ten váš papoušek někdy upřednostní pobyt na zemi než vysedávání na bidýlku. Tomu je pak podle mého názoru potřeba přizpůsobit prostředí v kleci nebo voliéře, o tom se dočtete v další části.
Dále vás pak může překvapit i způsob pohybu, kterým se přemisťuje. Skáče totiž jako vrabec a to nejen na zemi, klidně takto bude poskakovat i podél bidla.
Jaké požadavky na chov kakariki rudočelého je potřeba splnit?
Pokud jste se pro chov kakariki rudočelého nakonec opravdu nadchli, je dobré vědět, do čeho jdete. Není to nic náročného, ale i tito papoušci vyžadují svá specifika, která byste rozhodně neměli podcenit. Zaměřím se na to nejdůležitější: prostor, vybavení klece nebo voliéry, krmení a také na podmínky pro hnízdění.
Jakou pořídit klec nebo voliéru a jak ji vybavit?
I když je kakariki velikostně menší pták, kvůli své energii a neustálé aktivitě potřebuje více místa, než byste možná čekali. Minimální doporučený rozměr klece pro pár je přibližně 100 × 50 × 80 cm. Podle mé zkušenosti je ale vždy lepší jít nad tohle minimum. Myslete i na to, že kakariki rád létá, proto jej každý den vypusťte, ať se proletí, ale samozřejmě za předpokladu, že máte bezpečné prostředí (takže zavřená okna, žádné jedovaté rostliny, zakryté zrcadlové plochy apod.). Pokud máte možnost papoušky umístit do voliéry, budou jedině rádi.
Protože se kakariki často pohybuje po zemi, doporučuji tomu přizpůsobit i spodní část klece nebo voliéry. Skvěle se osvědčila vrstva zeminy nebo drnu. Někteří chovatelé vysazují i nenáročné rostliny nebo občas do půdy zasejí semena, která si ptáci rádi vyhrabou a pochutnají si na nich. Kvůli jejich pohybu po zemi je ale zásadní pravidelná hygiena a údržba celého prostoru.
Dále je potřeba do klece nebo voliéry umístit dostatek větví různých průměrů, aby měl pták možnost po nich šplhat a přeskakovat z jedné na druhou. Ty navíc podporují přirozené zatížení nohou a obrušování drápků. Jen zase pozor na to, aby větví nebylo až příliš, abyste kakarikimu nezamezili volný pohyb a alespoň částečné létání.
Jaké krmení je pro kakariki nejlepší? Hlavně pestré!
Kakariki rudočelý je ve volné přírodě zvyklý na rozmanitou stravu a stejné pestrosti bychom měli dosáhnout i v chovu.
Jako základ můžete použít kvalitní směs zrní, například kombinaci lesknice, prosa, čiroku, ovsa nebo naklíčené pšenice. Mnoha chovatelům vyhovují i směsi určené pro andulky, které můžete jen mírně doplnit. Kromě toho by ptákům neměla chybět čerstvá zelenina a ovoce. Velmi dobře přijímají jablka, hrušky, mandarinky, kiwi, ananas nebo mrkev. Dále můžete zařadit i další sezónní druhy podle dostupnosti.
Od jara do podzimu pak taky doporučuji přidávat čerstvé zelené krmivo. Například smetánku lékařskou, traviny nebo žabinec. Na oživení pak můžete doplnit i čerstvé větve z břízy, vrby nebo ovocných stromů (vždy bez chemického ošetření). Ptáci nejprve ozobají listy a pupeny a následně se pustí i do kůry, ze které získají další vitamíny.
Správné podmínky pro hnízdění
Máte doma páreček a rádi byste, aby vyvedli mladé? Pak je potřeba jim připravit vhodnou hnízdící budku. Ve volné přírodě kakariki hnízdí v dutinách stromů nebo jiných přirozených úkrytech a tomu bychom měli přizpůsobit i podmínky v chovu.
Ideální budka má přibližně 25 × 20 × 20 cm s vletovým otvorem o průměru 6–7 cm. Příliš velká budka není vhodná kvůli tomu, že hlavně v chladnějším období může dojít k podchlazení snůšky, a to určitě nechceme. Na dno je vhodné dát vrstvu pilin, rašeliny, jemné kukuřičné drti nebo ztrouchnivělého dřeva. Někteří ptáci část podestýlky vyházejí, proto se osvědčilo vytvořit ve dně mírný důlek, aby se vejce nerozkutálela.
Samice pak obvykle snáší 4 až 8 vajec a inkubace trvá přibližně 20 až 22 dní. Mláďata opouštějí budku zhruba po 5 až 6 týdnech.
Při hnízdění je dobré počítat s tím, že v tomto období mohou být kakariki (zejména samci) teritoriálnější. Pokud chováte více druhů pohromadě, doporučuji pár dočasně oddělit, ať mají svůj klid.
Když navíc papouškům přidáte do stravy vaječnou směs, nic tím nepokazíte. Naopak, získají více energie, vitamínů a s hnízděním jim tak trochu “pomůžete”. Chcete se o tomto doplňku stravy dozvědět více? Pak se začtěte do článku “Kdy a jak správně papouškům podávat vaječné směsi”, ve kterém sdílím i svůj ověřený recept na domácí vaječnou míchanici.
Pokud vás tento energický novozélandský krasavec zaujal a rozhodnete se mu vytvořit domov, ale nejste si jistí výběrem krmiva nebo vybavení, klidně se mi ozvěte. Rád vám poradím, ať už přes e-mail info@proptaky.cz, telefon 731 478 932 nebo na Facebooku.
Dále by vás mohlo také zajímat: